Ocelová jádra střel

Ocelová jádra střel nábojů do ručních palných zbraní.

Podle účelu a zpracování je možno rozdělit je do dvou základních skupin, a sice na jádra tvrdá a měkká. Podstata konstrukce střely je stejná, sestává zpravidla z ocelového pláště, opatřeného povrchovou úpravou proti korozi, následuje olověná košilka, ve které je jádro obaleno. Jádra se do střel lisují.


Střela náboje 7,62-43 (7,62×39), v horní části je odhalené ocelové jádro, následuje olověná košilka a ocelový plášť potažený tombakem.


Tvrdá jádra jsou vyrobená z legované (uhlíkové) oceli a kalena na vysokou tvrdost, 65 HRC a více. V přední části mají hrot, který usnadňuje pronikání materiálem, hrot může být tupý. Jejich základním účelem je penetrace, po nárazu na pevnou překážku se plášť střely roztříští a jádro proniká cílem.


Průbojný náboj 7,92 mm Mauser (8×57) se střelou a jádrem z tvrdé oceli.


Různá provedení nábojů se střelami opatřenými těmito jádry se používaly v I. světové válce proti krytým (pancéřovaným) cílům. Vžil se pro ně název průbojné nebo protipancéřové.


 

Ilustrace střel s průbojnými jádry, používanými v období I. světové války.


V období po I. světové válce mají jádra zpravidla podobný tvar a odlišují se pouze délkou a průměrem podle druhu střely. Průbojné náboje lze dobře rozlišit, v naprosté většině případů je hrot střely označen černou barvou. Průbojnost střel s tvrdým jádrem bývá často kombinována s dalšími účinky, vyrábí se např. průbojné zápalné, průbojné zápalné svítící (trasovací) a pod.


Náboj 7,62-PZ-43 (7,62×39) s průbojně zápalnou střelou a obsah průbojné zápalné trasovací střely 7,92 mm Mauser (8×57), slož je ve válečku.


Tyto kombinované střely nemají tak vysokou penetrační schopnost jako ryze průbojné střely a jejich označení není jednotné, liší se podle země původu a období, kromě hrotu střely je třeba věnovat pozornost barvě zápalky příp. lakování spáry mezi zápalkou a nábojnicí, u starších nábojů může být na dně nábojnice proužek či barveno celé dno. Penetrace kromě jádra závisí na rychlosti a energii střely a na úhlu, pod kterým dopadne na cíl. Kalené jádro střely náboje 7,62-PZ-43 (7,62×39) je při počáteční rychlosti cca 700 m/s a úhlu dopadu 90 stupňů schopno probít až 12 mm silnou desku z běžného pancíře. Zvlášť výkonné náboje, jako 12,7×99, 12,7×107 a 14,5×114 jsou podle okolností schopny prorazit pancíř o síle kolem 30 mm a lze je využít proti obrněné technice, v obodobí II. světové války se kromě jiného používaly i v tzv. protitankových puškách. U pistolových nábojů se průbojná jádra vyskytují jen vyjímečně. Vysokou schopnost penetrace mají jádra ze slinutých karbidů a karbidu wolframu.


Měkká jádra se vyrábí z běžné oceli. Primárním cílem je úspora olova při výrobě střel, na druhém místě je zvýšený průbojný účinek oproti střelám s celoolověným jádrem. Náboje jsou určeny proti živé síle a jádro může být v celé délce střely nebo jenom její části.


Náboj 7,92 mm Mauser (8×57) se střelou a jádrem z měkké oceli.


Měkká ocelová jádra puškových nábojů, zleva : 7,92 mm Mauser (8×57), 7,62-59 (7,62x54R), 7,92 mm Kurz (8×33) a 7,62-43 (7,62×39).


Kvůli usnadnění výroby a lisování postrádá přední část jádra hrot, který mají jádra střel průbojných. K masovému rozšíření střel s měkkými ocelovými jádry došlo v období II. světové války a ozbrojenými složkami jsou používány dodnes. Střela může být barevně rozlišena.


Náboje 7,62-59 (7,62x54R), zleva : střela s jádrem z měkké oceli (stříbrný hrot), těžká střela s olověným jádrem (žlutý hrot), svítící (zelený hrot) a zápalná (červený hrot).


Měkká ocelová jádra se používají též u pistolových nábojů a mohou mít různé tvary.


Různé typy ocelových jáder pistolových nábojů, zleva : 9 mm Luger (9×19), 9 mm Makarov (9,2×18), 7,62 mm TT (7,62×25) a 7,65 mm Browning (7,65×17).


Zápalka či spára mezi zápalkou a nábojnicí je u pistolových nábojů většinou lakována černě, barevné odlišení střel není častné ale lze se s ním setkat, střela je pak zpravidla celá černé barvy přičemž lakování slouží jako povrchová úprava. Jaké jádro střela obsahuje je možno bez problémů zjistit z popisu (šablonování) na hromadném balení, jinak nelze jednotlivý náboj bez delaborace zcela spolehlivě odlišit od náboje se střelou s olověným jádrem.Výroba střel s tvrdými i měkkými ocelovými jádry je technologicky náročnější a nákladnější než střel s plným olověným jádrem. Střely s ocelovými jádry mají o něco nižší hmotnost než střely s jádry olověnými, balistické hodnoty jsou vyrovnávány zvýšením počáteční rychlosti a z praktického hlediska je rozdíl u malorážových nábojů minimální. Pokud není jádro zalisováno centricky k ose střely, dochází po výstřelu k odchylce v letu střely a tím pádem zhoršení rozptylu, tento problém vzniká rovněž při použití střel obsahující svítící složí, která v průběhu letu vyhořívá a střela mění své těžiště. Pro přesnou střelbu jsou střely s ocelovými jádry zvlášť vybírány, musí mít odpovídající rozměry a hmotnost, šablonováno je pak zpravidla pouze balení a po vyjmutí nábojů je nelze rozeznat od běžné produkce. Pod pojem ocelová jádra je možno zařadit zvláštní skupinu, kterou tvoří náboje s homogenní střelou z oceli, případně střely redukovaných nábojů s dutou, dřevem (či jiným materiálem) vyplněnou ocelovou vložkou.


 

Náboj 9 mm Luger (9×19) s odlévanou střelou a náboj 9 mm vz. 82 se střelou spékanou z ocelových pilin.


Vyšlo ve Střelecké revui 11/2006.