Náhodný výstřel

Náhodný nebo nechtěný výstřel – jak definovat tuto událost? Po lopatě bych napsal, že se jedná o: Výstřel ze střelné zbraně, který střelec neměl v úmyslu a který ve většině případů není veden směrem, kterým střelec buď střílel – tedy na terč, nebo chtěl střílet.

     Vzhledem k tomu, že se nevede žádná statistika náhodných výstřelů, neboť většina střelců je utajuje a maximálně je sdělí  mezi několika dobrými přáteli, je těžké posoudit následky těchto náhodných výstřelů. Ale zdá se, že většina z nich naštěstí nezpůsobí buď žádnou škodu, nebo pouze materiální. V jedné příručce jsem sice četl, že statisticky vychází na každého střelce nejméně jeden náhodný výstřel, ale to velmi zjednodušené a neprůkazné.

     Základním pravidlem při  používání střelných zbraní je BEZPEČNOST. Mezi základní pravidla patří:

  1. Zbraň musíme považovat vždy za nabitou.
  2. Ani s nenabitou zbraní nemíříme na člověka, či do prostoru, kam nesmíme střílet.
  3. Prst na spoušť patří až v okamžiku, kdy cíl a mířidla jsou v jedné přímce.
  4. Střílíme jen na cíl, který vidíme.
  5. Bez výslovného povolení nemanipulujeme s cizí zbraní.
  6. Zbraně skladujeme zabezpečené a odděleně od nábojů

     I při přesném dodržování těchto a dalších podobných pravidel, dojde někdy k situaci, která se může označit motem: I MISTR TESAŘ SE NĚKDY UTNE !!!  Někdy k náhodnému výstřelu dojde vlivem nezkušenosti začínajícího střelce, ale i u zkušených a dlouholetých střelců může a dochází k náhodným výstřelům vlivem poklesu pozornosti a sklouznutí do stereotypu.

     Na několika případech můžu ilustrovat, jak i poměrně zkušení a déle střílející borci, se dokázali zařadit do skupiny těch, kterým to „spustilo„. Všechny tyto popsané případy naštěstí skončily bez zranění a proto je s odstupem doby možno se nad nimi mírně pousmát a hlavně si z nich vzít ponaučení

Příběh první

     Svoji malorážkovou pušku uchovával střelec ve skříni v místnosti. Často se s ní kochal, mazlil a manipuloval se závěrem, vždy za dodržení podmínek, kdy ze zbraně vyndal prázdný zásobník a přesvědčil se, že nábojová komora je prázdná. Pak se jednou vrátil ze střelnice s náboji v zásobníku (co kdyby ho po cestě někdo přepadl, že) a pušku tak vložil do skříně. Když se šel s puškou zase polaskat, zarumploval závěrem a až pak ho napadlo podívat se do zásobníku. A jejda, náboje…. Pušku položil zpátky do skříně a chtěl vyndat náboje ze zásobníku. V tom si všiml, že závěr pušky zůstal natažený. Položil zásobník s náboji na stůl, vyndal malorážku ze skříně a vstoje před skříní, kdy hlaveň pušky směřovala k oknu místnosti, stiskl spoušť.

     Výstřel z malorážky velká rána není, zato rachot skla sypajícího se z dvojitého okna byl dost hlasitý….. Zbytek dne strávil střelec opatrným vykukováním z okna a poměřováním přes otvory ve skle, zda vystřelená střela  zasáhla dům naproti, nebo ne….

     Co plyne za ponaučení ? Nejdříve zkontrolovat nábojovou komoru, pak mačkat.

Příběh druhý

     Střelec „A“ seděl ve své kanceláři, jejíchž dveře na chodbu se otevíraly dovnitř místnosti. V rohu u dveří stála plechová skříň na písemnosti, na jejíž horní polici byla položena střelcova pistole, s náboji v zásobníku, s prázdnou nábojovou komorou. Tuto zbraň střelec po odchodu ze  zaměstnání nosil u sebe, proto byl zásobník s náboji ve zbrani. Vzadu na polici skříně ležel černý plastový kufřík se střelcovou druhou, soutěžní zbraní. Dva zásobníky do soutěžní zbraně ležely volně na polici skříně, byly prázdné a shodou okolností nebyly daleko od zbraně číslo jedna.

     V průběhu pracovní doby přišel na pokec střelec „B“. Stoupl si před otevřenou skříň a hovořil. Přitom se různě natáčel a všiml si pistole ležící na polici. Se slovy: „vyzkouším si, jakou máš spoušť, jo?„ pistoli vzal, natáhl závěr, namířil na otevřené dveře skříně – tudíž i směrem na otevřené dveře kanceláře, které byly za nimi a tu spoušť opravdu vyzkoušel. Výstřel, rána a čmoud….. Střelec „A“ nestačil vůbec zareagovat, jak vše proběhlo rychle.

     Pohled na střelce „B“, který stál strnulý s vytřeštěnými zraky před skříní a z hlavně pistole se ještě kouřilo, byl k nezaplacení. V první chvíli jsem smíchy málem spadl ze židle. Horší bylo pomyšlení, co by se stalo, kdyby zamířil ne na dveře, ale jinam, třeba na střelce „A“, nebo na okno.

     Výsledkem byly prostřelené dveře plechové skříně, proražené dveře kanceláře, od kterých se střela odrazila do kovové zárubně dveří, kde poškrábala barvu a odrazila se do dalšího směru, letěla po chodbě a byla nalezena asi 15 od dveří na podlaze.

     Přitom stačilo tak málo:

  1. Zeptat nejdříve na vyzkoušení spouště a dát majiteli čas reagovat.
  2. Nejdříve provést kontrolu zbraně, až potom zkoušet spoušť.

Příběh třetí

     Při akční střelbě na venkovní střelnici střelec (mimochodem dlouholetý a aktivní, touto činnosti se tzv. živící) začínal u jedné stage se zbraní, kdy měl náboj v nábojové komoře a po vytažení zbraně a zamíření na cíl promačkával spoušť svojí recyklované PET flašky od Gastona. Zbraň měl zasunutou v taktickém pouzdře, tudíž v polovině pravého stehna.

     Těžko říci, co bylo příčinou jeho chyby, zda chvilková nepozornost nebo jen náhoda, ale při vytažení zbraně z pouzdra nejspíš předčasně položil prst na spoušť a zbraň „ spustila“. Jak víte, taktické pouzdro hodně přiléhá k noze. Naštěstí ale střela prolétla jen otevřeným koncem pouzdra a kapsou na maskáčích pod pouzdrem, kde vytvořila dvě krásné dírky. V čepici uložené v kapse provedla další dvě dírky a nakonec se zavrtala do země těsně vedle střelcovy boty. Opravdu štěstí v neštěstí….. Při větším sklonu zbraně k noze mohlo jít o prostřelené koleno nebo chodidlo, což nejsou nijak lehká zranění.

     Pravidlo – „prst na spoušť jen v případě, že zbraň míří na terč“, má přece jen své opodstatnění.

     Závěrem bych chtěl uvést na pravou míru rozšířené pořekadlo: KDO SI JEŠTĚ NÁHODNĚ NEVYSTŘELIL,  NENÍ STŘELEC.

     Opravdu tohle neplatí. Sice ho my, kteří jsme si už náhodně vystřelili, používáme jako takovou obezličku pro své svědomí a zlehčujeme tím svoji chybu, ale také děláme vše proto, aby se chyba již neopakovala . Takže Vám všem přeji, ať se Vám  „nechtěný výstřel“ vyhne. A kdyby k němu přece jen došlo, ať se stane jen událostí sloužící k zamyšlení a ponaučení a ne tragédií s následky.

Rám a sklo vitríny, prostřelené nábojem 22 LR (náhoda)