Převrtali si sami

Od září 2007 do června 2008 proběhla v Muzeu Policie České republiky v Praze výstava Amatérsky upravované a podomácku vyráběné střelné zbraně. Veřejnosti při ní bylo představeno přibližně 120 exemplářů domácky vyrobených a upravených střelných zbraní. Ve stejné době vznikla i poutavá kniha Udělali si sami, jejímž autorem je Ing. Přemysl Liška, CSc., šéfredaktor časopisu Střelecká revue.

     Jedná se o zajímavou problematiku a každá zbraň je zpravidla originál. Abychom pochopili, proč k takovým někdy nepříliš bezpečným experimentům docházelo ve zvýšené míře, musíme se vrátit do minulosti. Za předchozího režimu mohli zbrojní průkaz, potažmo střelnou zbraň legálně získat kromě tehdejších představitelů moci v podstatě pouze příslušníci ozbrojených sil a sborů, myslivci a členové sportovně-střeleckých svazů, navíc v omezeném rozsahu. V době, kdy nebylo možno legálně vlastnit ani expanzní zbraň (tzv. poplašňák) s výšlehem v ose hlavně, přišly ke slovu zlaté české ručičky, které tvořily různé neobvyklé střílející záležitosti. Kvalita zbraní „Made in doma“ značně kolísá, záleží na tom, jakou měl tvůrce konkrétní zbraně nápaditost, zkušenosti a výrobní a materiálové možnosti.

     Jedním z nejčastějších domácích výtvorů byly tzv. převrtávané vzduchovky. Vzduchovky jsou dobré zbraně, avšak oproti střelným zbraním, používajícím prach a zápalku, jaksi postrádají na výkonu a nedávají tu správnou ránu. V ráži 4,5 mm však byly dobře dostupné i za minulého režimu a tak docházelo k jejich předělávkám, které měly za cíl zvýšit výkon. Takovouto v zásadě jednoduchou úpravu a bylo možno provést v domácích podmínkách. Zadní část hlavně byla převrtána či přesoustružena (v lepším případě i vystružena) tak, aby se do ní dal vložit náboj, případně střela a nábojka. Píst pak zpravidla sloužil jako úderník a v jeho horní části byl vytvořen zápalník, procházející přepouštěcím kanálkem vzduchovkového válce. Odvážnější jedinci, kterým se podařilo sehnat malorážkové náboje, používali 22 Short nebo Long Rifle a měnili nebo zkracovali a převrtávali hlavně nahladko, případně spoléhali na to, že se střela ráže 5,6 mm v hlavni o vnitřním průměru 4,5 mm překalibruje. Častější však bylo vytvoření komory pro volně dostupnou nábojku 6 mm Start, před kterou se do hlavně vložil brok nebo diabolka příslušného průměru. Případně se mezi střelu a nábojku nasypalo i něco střelného prachu…

     Kromě úprav běžných vzduchovek existují i zbraně, složené z různých dílů. Jeden takový exemplář se nachází v neveřejné sbírce. Jedná se o jednorannou zbraň s lůžkovým závěrem a jednočinným spoušťovým mechanismem s vnějším kohoutem, sestavenou ze směsice vzduchovkové hlavně, pravděpodobně zbytku flobertky, toho co dům dal a dotvořenou podle možností.

Celkový pohled na zbraň  z levé strany


Pravá strana zbraně, hlaveň je sklopena a kohout natažen


     Základ tvoří drážkovaná hlaveň ráže 4,5 mm délky 180 mm. Ta má zadní části vyvrtanou komoru, kdy je patrné, že výrobce postupně použil několik vrtáků různých průměrů; důsledkem jsou „schody“ v  komoře. Na ústí hlavně je centimetr dlouhý závit, pravděpodobně pro tlumič, který se však nedochoval. Hlaveň je prostřednictvím objímky, na které se nachází zbytek výrobního čísla, zasazena otočně na čep do ocelového pásku dlouhého 54 mm, vysokého 15 mm a širokého 10 mm; v místě uchycení hlavňové objímky je zúžený na 6,5 mm. Pásek tvoří přední část těla zbraně a na horní hraně má navařen ocelový váleček o průměru 19 mm a délce 25 mm. Váleček funguje jako závěr, současně je na něm hledí a ukrývá se v něm excentrický, odpružený úderník. Na levé straně (stejně jako na zadním konci hlavně) má navařeno a mosazí naletováno lůžko pro odpružený kolík uzamykače s ovládacím tlačítkem. 

Detail otevřeného závěru


     K závěru – válečku je přivařena 80 mm dlouhá zadní část těla, ze které vystupuje kohout s palečníkem vychýleným vpravo. Lícování hlavně se závěrem (tělem) zbraně je provedeno nadstandardně, není zde prakticky žádná vůle. Ve spodní části zbraně se nachází spoušť a lučík, tvořený naohýbaným plechovým páskem. Na zadní části těla, kohoutu a spoušti, které patrně pochází z flobertky, jsou patrny zbytky niklování a gravitování. Hlaveň nese stopy po původním černění. Mířidla, stříšková muška vysoká  4 mm a jednoduché hledí s pravoúhlým zářezem šířky 1,6 mm a hloubky 1,8 mm, jsou na zbrani napevno naletovány. Vše je zalito do rukojeti ze směsi umělé pryskyřice a pilin. Rukojeť má vybrání pro prsty a je natřena šedou barvou. Délka zbraně je 310 mm, výška 130 mm, v nejširším místě přes hmatník uzamykače a palečník kohoutu jsem naměřil 34 mm. Hmotnost činí 590 g.

Zbytky niklování a gravírování na zadní části těla a kohoutu


     Do zbraně lze použít náboj s okrajovým zápalem 6 mm ME Flobert Short, jehož kulovitá střela se po výstřelu v hlavni překalibruje a získá tvar válečku, nebo diabolku (brok) 4,5 mm, ze který se do komory vloží nábojka 6 mm Start. Náboj 4 mm Flobert použít nelze, propadává do komory, která je současně příliš krátká na to, aby do ní bylo možno zasunout náboj 22 Short. Postup při přípravě k výstřelu je následovný: hmatníkem zatlačíme tyčku uzamykače směrem vzad a hlaveň sklopíme. Do komory vložíme náboj 6 mm ME Flobert Short nebo střelu a nábojku. Hlaveň otočíme zpět a za pomoci hmatníku uzamčeme. Kohout natáhneme do zadní polohy. Stisknutím spouště vypustíme kohout, který udeří do excentricky umístěného úderníku a dojde k výstřelu. Při dalším nabití postupujeme stejně, s tím rozdílem, že je nutno odstranit vystřelenou nábojnici/nábojku – je možno ji bez problému vytáhnout nehtem, jelikož komora má vůli a osazení pro okraj se nachází v lůžku závěru a nikoliv v hlavni.

     Ovládání zbraně a chod spouště jsou hladné. Rozptyl není nijak závratný; osobně to přisuzuji „schodům“ v nábojové komoře, o jejichž hrany se olověné střely při průchodu odírají. Při střelbě vstoje bez opory na vzdálenost 10 m bylo s diabolkami Standard o hmotnosti 0,5 g a původními, zhruba čtvrt století starými nábojkami 6 mm Start S&B dosaženo rozptylu 220 mm opsané kružnice z pěti výstřelů. V případě nábojů 6 mm ME Flobert Short S&B se střelou 1,05 g byl výsledek lepší, pětirannou položku bylo možno překrýt kruhem o průměru 115 mm. Zásahy byly posunuty směrem nahoru, odchylka přibližného středu od záměrného bodu činila asi 170 mm.

     Při orientačním nástřelu do bloku plastelíny, temperované na pokojovou teplotu, se z bezprostřední vzdálenosti diabolka Standard, vystřelená nábojkou 6 mm Start, prokousala  do hloubky kolem 20 mm. U diabolek Boxer s hrotem v přední části to bylo zhruba 23 mm. Pokud bylo mezi diabolku a nábojku nasypáno menší množství nitrocelulózového destičkového prachu, zvýšila se hloubka průniku plastelínového bloku (v závislosti na množství prachu) přibližně o 25-50 % a střely se výrazněji deformovaly. Jednoznačně nejlepší průnik vykázaly náboje 6 mm ME Flobert Short, jejich střely se zarývaly do hloubky 45-50 mm. Oproti tomu vzduchová puška Slavia 625 zvládla „pouhých“ 8-9 mm.

Zleva: výstřelem překalibrovaná střela 6 mm ME Flobert Short, diabolky Standard a Boxer vytažené z bloku plastelíny. Zcela vpravo zbytky diabolky Standard po nárazu na ocelový plát


     Stejně jako většina podomácku vyrobených a upravených střelných zbraní, vystavovaných v loňském a předloňském roce v Muzeu policie ČR, ani tato nemá řádnou minulost. Už není známo kdo a kdy ji vyrobil, jak se vlastně do sbírky dostala a jestli s ní byl spáchán trestný čin.


Vyšlo v časopise Střelecká revue 4/2009