Odstřelovačská puška vz. 54

          Těžké boje druhé světové války vyzvedly význam přesné střelby odstřelovačů, zejména na východní  frontě. Po skončení války se ve výzbroji československé armády nacházelo několik typů odstřelovačských pušek, jak sovětské, tak německé výroby.

          Aby došlo ke sjednocení výzbroje, probíhal začátkem 50.-tých let minulého století  na základě požadavků armády vývoj nové pušky pro odstřelovače a to nejdříve v ráži 7.92 Mauser, kdy vznikla ve Zbrojovce Brno puška značená ZG 49 Sn, ale později byla ráže pro novou zbraň změněna na 7.62x54R Mosin.

          Vývoj nové pušky, značené původně ZG 51 Sn, která byla posléze zavedena do výzbroje jako odstřelovačská puška vz. 54, byl dokončen v prosinci 1953 v podniku Projekta Brno, pod vedením konstruktéra Otakara Galaše.

          Puška vz. 54 sloužila v armádě do začátku 70.- let, kdy byla nahrazena puškou Dragunov SVD-63, u tehdejšího Sboru národní bezpečnosti sloužila dále, byla ve výzbroji 14.správy SNB – první název dnešního útvaru URNA – kde sloužila společně s puškou Dragunov SVD-63. Na počátku 90.- let byla puška osazena novou dřevěnou pažbou se stavitelnou lícnicí, s lištou pro nasazení dvojnožky a osazena puškohledem PSO-l (4×25) z pušky Dragunov. Tato úprava značená vz. 54/91 sloužila jak u URNA, tak u krajských Zásahových jednotek policie až do poloviny 90.-let, u URNA byla odsunuta do pozadí v roce 1993 puškami SSG-3000.

          Pušky vyřazené z armády se staly výzbrojí mnoha sportovních střeleckých klubů, jak armádních, tak i policejních. Používala a nadále je používá spousta sportovních střelců.  I dnes se puška vz. 54 objevuje v inzerci k prodeji a to za částky i kolem 15-20.000,- Kč….. Ale k vidění jsou pušky převážně v původním stavu, nebo s domácími úpravami, osud přepažbených policejních vz. 54/91 bohužel neznám.

          Popis a hlavní části zbraně

          Puška vz. 54 patří mezi opakovací kulovnice s válcovým odsuvným závěrem a tvoří ji tyto hlavní části:

1)  Hlaveň

          Slouží k usměrnění letu střely, její pravotočivý vývrt má čtyři pole a čtyři drážky, vzdálenost mezi dvěma protilehlými poli udává ráži zbraně a činí 7.62 mm. V zadní části hlavně se nachází nábojová komora, která přechází přechodovým kuželem do drážkované části hlavně. Hlaveň je vyrobena z kvalitní oceli POLDI PiZ-LS 1 a má délku 700 mm. Vývrt končí 35 mm před ústím hlavně válcovým odlehčením o průměru 9.9 mm.

          Na hlavni je u ústí přivařena základna mušky a na zadní části základna hledí, za kterou se  nachází objímka zachycující nadpažbí. Hlaveň je zašroubována do pouzdra  závěru.

2)  Mířidla

          Slouží k zamíření zbraně na cíl a dělí se na: mířidla pušky (muška a hledí) a puškový dalekohled se zaměřovací osnovou.

          Mechanická mířidla

          hledí je klapkové a do vzdálenosti 700 metrů je dělené po 50 metrech, na vzdálenost 700 až 1200 metrů je dělené po 100 metrech. Základna hledí má na přední části otvory pro čepy klapky hledí, na které jsou vyznačeny výše uvedené vzdálenosti společně s vruby, do kterých zapadá ozub stiskátka  hledí při nastavení zvolené vzdálenosti střelby. Zadní část klapky hledí je rozšířená do vodorovné záměrné hrany, v jejímž prostředku je zářez ve tvaru písmene „U“.

          Muška je schovaná pod kovovým chránítkem a zašroubovaná v základně mušky, která se nachází v rybinovité drážce u ústí hlavně. Konstrukce mušky umožňuje její posun do stran a zvýšení či snížení.

          Tím, co dělá pušku zbraní odstřelovače je ale puškový dalekohled, který  je  uchycen na netypickém držáku puškohledu a slouží k zamíření  zbraně na vzdálené, malé  a mizivé cíle, které není možné zaměřit mechanickými mířidly.

          Puškový dalekohled  vz. 54

          má pevné zvětšení 2.5x, při velikosti zorného pole 6 stupňů. Celé zorné pole dalekohledu je viditelné, když je oko střelce vzdáleno asi 8 cm od okuláru. Na horní části puškohledu se nachází točítko dálkové stupnice, odstupňované po 100 metrech, od nuly do hodnoty 10 (ta značí vzdálenost 1000 metrů), na levé straně puškohledu je točítko stranové opravy, na kterém se nachází nulová ryska a čtyři dílky na každou stranu, označené plus (pro opravy vpravo) a mínus (pro opravy vlevo), sloužící opravám vlivu větru, derivace a překládání záměrného  bodu při střelbě na pohyblivé cíle. Na přední část tubusu puškohledu se nasazuje trubková clona, jejíž lamely zabraňují nežádoucím odleskům z optiky puškohledu a také brání oslnění protivníkem. U zbraně na fotografiích má puškohled nasazenou civilní gumovou očnici.

          Zaměřovací osnovu tvoří tři trny, jeden svislý a dva vodorovné. Zaměřuje se tak, že se zahrocený hrot svislého trnu umístí na záměrný bod. Vodorovné trny směřují zleva a zprava kolmo ke svislému trnu a jejich horní hrana je na úrovni hrotu svislého trnu. Zaměřovací osnova je umístěna v rámečku, který se posouvá otáčením dálkového a stranového točítka.

          V ocelové trubici puškohledu je uložena optika, skládající se z objektivu, převratné soustavy a okuláru. Objektiv tvoří dvě stmelené čočky, převratnou soustavu dva páry stmelených čoček a okulár tři stmelené čočky. Čočky jsou potaženy antireflexní vrstvou sloužící ke zvýšení světelnosti.

          Převratná soustava puškohledu je nutná proto, aby  se obraz cíle, který prochází ve formě světelných paprsků objektivem, a je tudíž je stranově i výškově převrácený a také zmenšený, znovu převrátil a vznikl tak přímý obraz cíle, i když nadále zmenšený. V okuláru puškohledu pak dojde k jeho zvětšení a je pozorován střelcem jako obraz přímý a 2.5x zvětšený.

          Držák puškohledu je nasunut na liště záchytu přinýtované na levé straně pouzdra závěru a připevněn dvěma šrouby, které mají vroubkovaný okraj, aby je bylo možno šroubovat rukou, a výstupek na hlavě šroubu, který slouží k tomu, aby  utažení či povolení šroubu bylo možné pomocí zářezu na rukojeti kliky závěru. Trubice puškohledu je na držáku zasunuta v rybinovité drážce a zajištěna dvěma kolíky.

3)  Závěr

          Závěr slouží k vysunutí horního náboje z nábojové schránky, k jeho zasunutí do nábojové komory a k jejímu uzamčení. Po spuštění úderníku iniciuje zápalku náboje a po výstřelu slouží k vytažení prázdné nábojnice z nábojové komory a k jejímu vyhození z pouzdra závěru. K natažení bicího ústrojí dochází při pohybu závěru vzad.

          Závěr má tyto hlavní části – hlavici závěru, kliku závěru, vytahovač, uzávěru, úderník, zpruhu úderníku a spojovací lištu.

          Klika závěru má vodící lištu, která vede závěr ve vodících plochách pouzdra závěru a rukojeť, která slouží k ovládání závěru, na hlavici rukojeti je zářez pro hlavy šroubů držáku puškohledu.

          Hlavice závěru uzamyká nábojovou komoru a má lůžko pro dno nábojnice, s otvorem pro zápalník, její dva uzamykací ozuby se při uzamčení opírají svými zadními plochami o přední drážky pouzdra závěru a znemožňují tak otevření závěru vlivem tlaku plynu na hlavici závěru. Unášecí ozub přenáší pohyb kliky závěru na hlavici.

          Uzávěra  slouží k zachycení úderníku v zajištěné nebo odjištěné poloze, její nejvíce viditelnou částí je vroubkovaný knoflík na zadní části závěru, který slouží k natažení úderníku bez otevření závěru, nebo k otočení uzávěry do polohy k zajištění zbraně. (Puška nemá totiž pojistku jako samostatnou součást, ale bicí ústrojí lze pomocí úzávěry blokovat nastavením úderníkové matice do určité polohy – povytažením dozadu a pootočením vlevo.)

          Úderník má v přední části výstupek, zvaný zápalník, který prochází lůžkem pro nábojnici v hlavici uzávěru a po spuštění iniciuje zápalku náboje a uprostřed nákružek, který tvoří oporu pro vzpruhu úderníku.

          Zpruha úderníku po spuštění působí tlakem na nákružek na těle úderníku a vymrští tak po stisknutí spouště úderník směrem vpřed, čímž dojde k úderu zápalníkem na zápalku náboje v nábojové komoře. Zpruha je nasunuta na zadní části úderníku.

          Spojovací lišta spojuje hlavici závěru s klikou a drží závěr v pouzdru závěru při jeho otevření.

4)  Pouzdro závěru

          Vede závěr, který je v něm uložen, drážkou v horní části a je k němu připojena nábojová schránka se spouští, do přední části pouzdra je zašroubována hlaveň. Na horní straně pouzdra závěru se nachází nábojiště, do kterého se vkládají náboje, a dalším tlakem se mačkají dolů do nábojové schránky, na zadní straně nábojiště jsou drážky pro nasazení pásku s náboji, ale to je možné využít pouze v případě, že na zbrani není nasazen zaměřovací puškohled. Součástí pouzdra závěru jsou dále přídržka, jedná se o záchyt, který přidržuje náboje podávané z nábojové schránky do nábojiště a zaručuje zasunutí horního náboje do nábojiště a nábojové komory teprve tehdy, až je závěr zcela otevřen – vysunut dozadu.  Vyhazovač vyhazuje prázdné nábojnice nebo náboje, které vytahuje vytahovač z nábojové komory. Uvnitř pouzdra závěru jsou dvě podélné a jedna kruhová drážka, do kterých se uzamykají ozuby hlavice závěru při posouvání a otáčení závěru.

          Na spodní části pouzdra závěru se nachází kovová nábojová schránka s podavačem, který je připevněn na dně schránky, které je nasazeno výřezem na čep dna ve spodní části schránky. Součástí schránky je i lučík, který chrání jazýček spouště. V zavřené poloze dno přidržuje záchytka dna schránky, která se nachází těsně před lučíkem. Podavač svojí deskou, na kterou působí rameno podavače,  společně s listovými pružinami podavače, podává náboje ze schránky do nábojiště.

5)  Spoušťový mechanismus

          Spoušť se skládá z jazýčku spouště, spoušťové páky, ze šroubu páky a čepu. Spoušťová páka svým ozubem přidržuje natažený úderník, čep přidržuje jazýček spouště v úchytu v pouzdru závěru. Při stisknutí jazýčku spouště stlačí spoušť horní hranou výřezu spoušťovou páku, sníží se spoušťový ozub, který se vysmekne ze spojení se spoušťovým ozubem uzávěry, která se tím uvolní, zpruha úderníku tlakem na jeho nákružek vymrští úderník kupředu, přičemž jeho zápalník udeří na zápalku náboje…..

6)  Pažba

          Je vyrobena z tmavě mořeného březového nebo topolového dřeva, s povrchem ošetřeným  bezbarvým lakem. Spojuje a chrání všechny části pušky a je nezbytná pro pohodlné a bezpečné používání pušky. Přední část pažby zasahuje do dvou třetin hlavně, která je uložena ve vybrání, po stranách jsou vpředu žlábky pro prsty střelce. Ve středu pažby se nachází otvor pro pouzdro závěru, nábojovou schránku a spoušť. Krk pažby je zeslaben pro snadné obejmutí rukou, na hlavišti pažby se nachází otvory pro poutko řemenu, spodní plocha hlaviště je kryta kovovou botkou, přišroubovanou dvěma šrouby. Zadní část hlavně kryje svrchu samostatné nadpažbí, připevněné dvěma kovovými sponami, na přední sponě je na levé straně poutko pro popruh, zadní poutko je zadlabané v levém boku hlaviště pažby. Na zbrani na fotografiích se nachází navíc měkká gumová botka.

7)  Příslušenství

          Ke zbrani patří plátěný povlak, který slouží jako ochrana puškohledu, v jehož kapsách je uloženo příslušenství k pušce – kalibrovací destička, sloužící ke třídění střel a přezkoušení délky zápalníku, krabička s filtry a chránič optiky puškohledu, utěrky na optiku, sluneční clona, dva šroubováky, žíněný kartáček a skládací kovový vytěrák.

          Částečné rozebrání pušky

          Po zkontrolování (vyprázdnění)  nábojové komory se vysune závěr z pouzdra závěru a to tak, že ukazovákem levé ruky stiskneme spoušť a pravou rukou  vysuneme závěr tahem dozadu z drážek.

          Prstem se odtlačíme hlavičku záchytky dna nábojové schránky, vyklopíme dno dolů, podavač se stlačíme směrem ke dnu, tím se uvolní sevření výřezu okolo čepu dna a dno s podavačem je možné vyjmout. Pokud jsou v nábojové schránce vložené náboje, při otevření dna dojde k jejich vysypání ven ze schránky.

          Rozebrání závěru se provádí tak, že se závěr uchopíme do levé ruky, přičemž ukazováček přidržuje hlavici závěru a pravá ruka odtáhneme za knoflík uzávěru tak, aby výstupek uzávěry se vysunul ze zářezu vzadu na klice, ale spoušťový ozub uzávěry nesmí opustit vidlici spojovací lišty, pravou  rukou otočíme  uzávěrou doleva a uvolníme ji, uchopíme závěr do pravé ruky, oddělíme levou rukou hlavici závěru se spojovací lištou od kliky tahem dopředu a sundáme hlavici závěru ze spojovací lišty. Dále pokračujeme oddělením uzávěry, kdy uchopíme kliku tak, aby zápalník směřoval dolů, opřeme jej o dřevěný podklad a levou rukou tlačíme kliku dolů, čímž stlačujeme vzpruhu úderníku, pravou rukou vyšroubujeme uzávěru a po snížení tlaku na kliku, vyndáme úderník se vzpruhou, kterou stáhneme z úderníku.

          Složení závěru – rád bych napsal, že postup je opačný, ale není tomu tak, musíme navíc  použít kalibrovací destičku, kterou se nastavuje délka vyčnívání zápalníku z hlavice závěru. Nejdříve na zápalník navlečeme vzpruhu úderníku, tento komplet vložíme do otvoru v klice závěru, kliku postavíme svisle, zápalník opřeme zase o dřevěnou podložku a levou rukou stlačíme vzpruhu zápalníku na zadní část našroubujeme uzávěru a při postupném snižování tlaku na kliku zasuneme šroubovou plochu uzávěry do výřezu kliky uzávěru, pomocí výřezu na kalibrovací destičce nastavíme rysku na úderníku proti ryskám na knoflíku uzávěry na trubku spojovací lišty nasuneme levou rukou hlavici závěru a otočíme jí napravo až na doraz, úderník zasuneme do trubky spojovací lišty tak, aby vidlice lišty byla ve drážkách spoušťového ozubu uzávěry a unášecí ozub hlavice se zasunul do lůžka na liště kliky. Nyní musíme výřezem na kalibrovací destičce přezkoušet délku vyčnívající části  zápalníku z hlavice závěru, správně musí zápalník projít hlubokým středním výřezem destičky, malým středním výřezem nesmí projít – pokud je délka  nastavena špatně, musíme sundat hlavici závěru se spojovací lištou a destičkou úderník povolit či utáhnout. Nakonec vezmeme do levé ruky závěr, kdy ukazováček a prostředníček drží hlavici, palec drží kliku, a pravou rukou odtáhneme uzávěru a otočíme ji napravo natolik, aby výstupek na zadní části šroubové plochy uzávěry zapadl do výřezu na zadní ploše kliky závěru.

          Nastřelení pušky

          Dle armádních předpisů se nastřelení provádělo tak, že nejdříve se přistoupilo k nastřelení mechanických mířidel a to na dálku 100 metrů s použitím délky hledí „3“. Střílelo se na černý terč ve tvaru obdélníku, o výšce 30 cm a šířce 20 cm. Záměrným bodem byl střed spodního okraje obdélníku, který byl připevněn uprostřed většího bílého podkladu. Puška byla upevněna ve nastřelovací stolici.

          Na terč se vystřelily vleže čtyři rány a určil se střední bod zásahu. Jeho poloha by se měla nacházet ve výšce 17 cm nad záměrným bodem (tato poloha byla před střelbou na terči vyznačena). Všechny čtyři zásahy se musely nacházet v kruhu o průměru 8 cm . Jestliže byl soustřel ve vyhovujícím výsledku, ale úchylka středního zásahu byl větší více než 10 cm od kontrolního bodu (normální poloha středního zásahu, vyznačená na terči ), musela být upravena poloha mušky zbraně. Pokud byl střední zásah nízko, tak se muška snížila zašroubováním, nebo pokud byl vysoko, muška se vyšroubováním zvýšila. V případě stranové odchylky, se muška posouvala vpravo nebo vlevo, až odchylka středního zásahu nebyla větší než 2.5 cm od kontrolního bodu. Posunutí nebo změna výšky mušky o 0.5 mm měnila polohu zásahu o 8 cm na 100 metrů.

          Když byla mechanická mířidla pušky uspokojivě nastřelena, přistoupilo se k rektifikaci puškohledu, aby jeho zamíření souhlasilo s mechanickými mířidly.Na dálkovém točítku puškohledu se nastavila vzdálenost „3“, stranové točítko se nastavilo na hodnotu „0“. Na mechanickém hledí byla nastavena hodnota  délky „3“ a puška se pomocí mušky a hledí zamířila na záměrný bod vzdálený 300 metrů. Aniž došlo k porušení zamíření, střelec zkontroloval, kam směřuje záměrná osnova puškohledu, pokud se kryla se záměrným bodem, byl puškohled správně seřízen. V případě, že záměrná osnova puškohledu byla mimo záměrný bod, posunula se pomocí stranového a dálkového točítka do správné polohy. Poloha pušky se přitom nesměla změnit.

          Šroubky, které drží horní destičky dálkového a stranového točítka, se povolily, a pootočily se pouze kroužky točítek tak, aby dálková stupnice byla na vzdálenosti „3“ a stranová hodnota na „0“. Potom se šroubky utáhly a zamíření pušky a puškohledu se znovu zkontrolovalo.

          Nastřelení puškohledu se provádělo vleže s oporou, na vzdálenost 300 metrů, dálkové točítko bylo nastaveno na hodnotu „3“ a stranové na hodnotu „0“. Puška byla nastřelena, pokud byly všechny čtyři zásahy v kruhu o průměru 8 cm a střed tohoto kruhu se nacházel na  kontrolním bodě, který byl 16 cm nad záměrným bodem. Pokud nastřelení nesouhlasilo, bylo nutno pootočit dálkovým nebo stranovým točítkem. Pootočení stranového točítka o jeden dílek, posouvalo polohu středního zásahu o 10 cm. Poloha dálkového točítka se určovala podle tabulky záměrných úhlů. Když byl střelbou po změně nastavení točítek dosažen předepsaný výsledek, povolily se šroubky desek točítek a kroužky se pootočily tak, aby stranové točítko bylo na hodnotě „0“ a dálkové na vzdálenosti „3“. Nakonec se šroubky utáhly tak, aby nedošlo k pootočení točítka a správnost nastavení se ověřila další zkušební střelbou.

          Současné použití a střelba z pušky

          Začátkem 90.-let minulého století se na závodech z odstřelovací pušky pořádaných v Maxičkách u Děčína, jen málokdy setkal závodník s jinou zbraní, než s Opu vz. 54. Výjimkou byl krásný druhoválečný ruský Mosin vz. 1891/30 a pár kusů SVD Dragunov. Všichni si byli skoro rovni a o výsledku rozhodovalo převážně umění střelce. S postupem let a příchodem nových zbraní, který jako první odstartovaly SSG 3000 příslušníků URNa , začala puška vz. 54 ztrácet dech…..

         Osobně nesouhlasím s názorem, že Opu vz. 54 je vhodná tak pro střelbu otevřenými mířidly na vzdálenost 100 metrů, ale kriticky je třeba přiznat, že konstrukce zbraně a samotné pušky vyrobené již před 60-ti lety, už prostě na všechno nestačí. Velkou slabinou pušky je původní puškohled s pevným zvětšením 2.5x, který pro současné používání již zcela nedostačuje, navíc každá věc má svoji životnost a u puškohledů vz. 54, které stále fungují bez poruch, se jedná skoro již o zázrak…..

          Pro test střelby z Opu vz. 54 jsem nakonec použil velmi netradiční metodu, prostě jsem vzal pušku z trezoru a bez nějakého nástřelu jsem ji použil ke střelbě na 100 metrů….. jako, kdybych ji náhodou dostal do ruky a musel jí použít v bojové situaci. Správně namítnete, že tahle vzdálenost pro odstřelovačku moc neznamená, ale střelnic alespoň na 300 metrů je u nás jak šafránu…..

          Jak si vzpomínám, na závodech z Opu se střílela mířená střelba na 300 metrů na pistolový terč 50/20 s výsledky asi tak 85-90 bodů (ti nejlepší i více) a na otočný terč s kruhy na stejnou vzdálenost,  se dalo dosáhnout i výsledků 95-98 bodů.

          Ke střeleckému testu jsem použil původní československé náboje 7.62-Tž-Odst, které jsou přímo určené pro použití v Opu vz. 54 a dále sovětské 7.62 Extra Celevie. Střílel jsem vleže s oporou, na již uvedenou vzdálenost 100 metrů. Na točítku vzdálenosti na puškohledu byla nastavena hodnota „1“.

          Ke střelbě jsem nejdříve použil prověrkový terč PT 001,  kdy se jedná o černou figuru bez kruhů, šířky 42  a výšky  57 cm. Záměrným bodem pro trn puškohledu byl střed spodního okraje figury.

          S náboji 7.62-Tž se střední zásah  soustřelu pěti ran nacházel ve výšce 7 cm nad spodním okrajem figury, mírně vlevo – 2 cm od středu terče a všechny zásahy se vešly do kružnice o průměru 3,5 cm.

          U nábojů Extra Celevie byl při stejné střelbě dosažen mnohem povedenější rozptyl, střední zásah  soustřelu pěti ran byl ve výšce 7.5 cm nad spodním okrajem figury, také poněkud vlevo – 2.5 cm od středu figury, ale zásahy se vešly do kružnice o průměru 2.5 cm.

          Druhým použitým terčem byl pistolový terč 50/20, všem notoricky známý….. Zde se již projevilo malé zvětšení puškohledu vz. 54 a také ztráta zbytků mých odstřelovačských schopností, pracně nabytých před 15 lety a od té doby zakrnělých …. Z měření výsledků zásahů na figuře PT 001 jsem věděl, že střední zásah leží cca 7 cm nad spodním okrajem figury, střed terče 50/20 leží samozřejmě 10 cm nad spodním okrajem černé části, která začíná číslem 7…..

          Místo, abych nastavil točítko vzdálenosti puškohledu na vyšší hodnotu, rozhodl jsem se spodní okraj „ černého“ poněkud napichovat. Bohužel, černý  střed terče v puškohledu, se zvětšením pouhých  2.5x, je jak špendlíková hlavička viděná na dálku.

          Při první střelbě s náboji 7.62-Tž, se mi podařilo skoro odhadnout správný záměrný bod a střední zásah soustřelu pěti ran,  se nacházel na rozhraní 9 a 10, na osmé hodině. Zásahy  se vešly do kružnice o průměru 4.5 cm. Výsledek nástřelu je 49 bodů.

          Při druhé střelbě náboji Extra Celevie jsem již tak úspěšný nebyl, střední zásah soustřelu pěti ran se posunul dolů na rozhraní 9 a 10, ale na sedmou hodinu. Zásahy  se sice vešly do kružnice o průměru 4 cm, ale nástřel je pouhých  47 bodů.

          Pár slov závěrem

          Závěr jsem si ze střelby vyvodil asi takový – zbraň, kterou jsem použil ke střelbě,  nebyla jíž několik let použita k mířené střelbě a také nastřelena. Dle armádního předpisu by se nastřelení puškohledu mělo provádět při předání pušky jinému odstřelovači nebo po vystřelení 200 ran…..

          Takže na vzdálenost 300 metrů bych se i tak nebál u použité zbraně jejího nasazení, po řádném nastřelení puškohledu by bylo reálné bojové – vojenské použití určitě i na 500 metrů. Bohužel, na vrcholové sportovní použítí, nebo přesné policejní odstřelování, v současné době Opu vz. 54 a  její náboj 7.62 Mosin, už ani náhodou nemají…..

          Ale na střelbu pro potěšení a levný trénink na vzdálenost 100 až  300 m,  se Opu vz. 54 hodí dokonale, předpokladem je samozřejmě, že máte šťastnou ruku a vlastníte pušku ve výborném stavu, s fungujícím puškohledem . Situaci by u zbraní s bezvadnou hlavní zlepšila montáž výkonnějšího puškohledu, ale pak už by zbraň ztratila svoji originalitu…..

          A navíc, vzhledem k tomu, že až do nedávné doby  byla Opu vz. 54 naše jediná, v Československu vyráběná odstřelovací puška, navíc vyprodukovaná v poměrně malém počtu – asi 5400 kusů, je puška v původním, originálním stavu, již o legendou, která stále slouží množství spokojených střelců.

Takticko-technická data odstřelovací pušky vz. 54

  • Ráže:  7.62 mm x 54R
  • Hmotnost bez puškohledu:  4.000 g
  • Hmotnost celková:  4.400 g
  • Celková délka zbraně:  1.148 mm
  • Délka hlavně:  700 mm
  • Počet drážek v hlavni:  4
  • Stoupání závitu:  275 mm
  • Délka drážkované části hlavně:  612 mm
  • Odlehčení konce hlavně:  9.9 x 35 mm
  • Odpor spouště:  1.800 – 2.400 g
  • Záměrná:  597 mm

7.62 mm náboj s těžkou střelou – 7.62 – Tž  Odst. 

  • Hmotnost náboje:  24.5 g
  • Délka náboje:  77 mm
  • Hmotnost nábojnice:  9.6 g
  • Délka nábojnice:  53.7 mm
  • Hmotnost střely:  11.75 g
  • Hmotnost prachové náplně:  3.11 g
  • Počáteční energie:  379 kgm
  • Dostřel:  4.800 metrů


Článek vyšel v časopise Zbraně a náboje č. 1/2010