Slovníček střeleckých pojmů

Zvláště v posledních letech došlo mezi střílející veřejností k obrovskému rozšíření samonabíjecích zbraní, vycházejících z původních armádních vzorů, ať už se jedná o samopal vz. 58, vz. 61 nebo jiné zbraně. V armádních předpisech k těmto zbraním se uživatel setká s celou řadou odborných pojmů,  které nejsou mezi veřejností zcela známé a pokud se stanou např. soutěžní otázkou nebo dotazem jiného střelce, je mnohdy velkým problémem, na ně správně a souvisle odpovědět…..

Abychom mohli ve výkladu pojmů pokračovat postupně dále, nejdříve se zmíníme o úplném začátku a tím je:

1. Děj výstřelu

Výstřelem  nazýváme vymetení střely z vývrtu hlavně střelné zbraně a to tlakem plynů, které vzniknou při shoření prachové náplně v náboji. Samotný výstřel proběhne poté, co úderník svojí částí zvanou zápalník udeří na zápalku náboje, který je uzavřen v nábojové komoře zbraně. Tím dojde ke vznícení třaskavé slože zápalky, vzniklý plamen prošlehne zátravkami ve dně nábojnice a vznítí zrnka prachu. Prachová náplň se téměř současně vznítí a hořením se promění v plyny. Vysoký tlak plynů zapůsobí na dno střely, uvede jí do pohybu a střela se zařízne do drážek vývrtu. Za neustálého pohybu vpřed se střela otáčí podle drážek, její rychlost vzrůstá, až opustí hlaveň ve směru osy hlavně…..

Osa hlavně  myšlená přímka, která prochází středem vývrtu hlavně.

Bod výstřelu  průsečík osy hlavně s úrovní ústí hlavně a střela v něm začíná svoji dráhu.

Počáteční rychlost střely – rychlost střely v okamžiku opuštění hlavně – tedy v bodě výstřelu, měří se v metrech za  sekundu.

Úhel zdvihu – po výstřelu působí tlak plynů na všechny strany stejnou silou, ale tlak na dno nábojnice a závěr způsobuje zpětný ráz – pohyb zbraně dozadu. Směr zpětného rázu působí ve směru osy hlavně, ale protože záchytný bod – pažba, podstavec, rukojeť – je většinou  níže, než směr zpětného rázu, dochází k vychýlení ústí hlavně směrem nahoru. Hlaveň navíc v okamžiku výstřelu vibruje, čímž se také vychyluje ze základní polohy.

Působením těchto faktorů se ústí hlavně v okamžiku, kdy střela opouští hlaveň, nenachází ve své počáteční poloze, ale odchyluje se směrem vzhůru o určitý úhel, ten je tvořen směrem osy hlavně před výstřelem a směrem osy hlavně po výstřelu.

2. Dráha střely a její prvky

Náměrná – přímka, která je prodloužením osy hlavně před výstřelem.

Výstřelná – přímka, která je prodloužením osy hlavně po výstřelu – právě mezi náměrnou a výstřelnou se nachází úhel zdvihu.

Dráha střely – střela se po opuštění hlavně s určitou počáteční rychlostí pohybuje po křivce, neboť na ni působí dvě síly – zemská tíže a odpor vzduchu. Zemská tíže působí na střelu směrem dolů a nutí ji klesat, odpor vzduchu působí proti pohybu střely a  snižuje tak její rychlost. Křivka střely je proto zakřivená, nerovnoměrně zahnutá směrem dolů k zemi od výstřelné.

Dráha střely


Úroveň ústí  – počátkem dráhy střely je bod výstřelu a vodorovná rovina, proložená bodem výstřelu, je rovinou ústí.

Náměr – je to úhel, sevřený náměrnou a úrovní ústí.

Úhel výstřelu – úhel mezi výstřelnou a úrovní ústí hlavně

Tabulkový bod doletu – jedná se o průsečík dráhy střely s úrovní ústí a vzdálenost od bodu výstřelu k bodu doletu, je tabulkovým (vodorovným) dostřelem.

(Zde je nutno podotknout, že tabulkové údaje, stejně jako dálky zaměřovačů a hodnoty hledí, se stanovují za ideálních podmínek střelby – tlak vzduchu 750 mm, výška nad mořem 110 metrů, teplota 15° C, vlhkost vzduchu 50 procent, bezvětří a cíl v úrovni ústí. Změnou daných podmínek se samozřejmě, někdy i podstatně, mění dráha střely – dochází k jejímu zkrácení i prodloužení.)

Vrchol dráhy střely – jedná se o nejvyšší bod dráhy střely nad úrovní ústí, vrchol dělí dráhu na dvě různé části. Na  výstupný oblouk, kterým je delší a pozvolná dráha střely od bodu výstřelu do vrcholu a sestupný oblouk, kterým je kratší a příkřejší dráha střely od vrcholu do bodu nárazu.

Výška dráhy střely – vzdálenost mezi úrovní ústí a vrcholem dráhy střely.

Derivace – otáčivý pohyb střely kolem podélné osy, který ustaluje její polohu, a odpor vzduchu, který se ji snaží zvrátit přední částí dozadu, způsobují odklon osy střely ze směru letu na stranu otáčení. Střela se při otáčení tak setkává na jedné své straně s větším odporem vzduchu a odklání se tak na stranu otáčení od výstřelné roviny. Derivace se zvětšuje neúměrně se vzdáleností letu střely a vytváří tak křivku dráhy střely odchýlenou do strany od výstřelné roviny.

Prvky dráhy střely


3. Zamíření a jeho prvky

Zamíření – činnost, při které je ose hlavně udělována určitá poloha ve vodorovné a svislé rovině, nutná k tomu, aby střela zasáhla cíl.

Náměr – změna polohy osy hlavně ve svislé rovině, tvoří jej polohový úhel cíle a záměrný úhel.

Odměr – změna polohy osy hlavně ve vodorovné rovině, obě změny se u ručních zbraní provádějí pomocí mířidel – mušky a hledí.

Přímka mířidel – spojení středu zářezu plátku hledí a vrcholu mušky.

Záměrný bod – bod na který zaměřujeme – cíl.

Záměrná – přímka, která prochází od oka střelce přes střed zářezu plátku hledí ve výšce záměrné hrany, přes vrchol mušky až do záměrného bodu – cíle.

Záměrný úhel – úhel sevřený záměrnou a náměrnou, vzniká při zamíření, při postavení hledí na výšku, která odpovídá vzdálenosti střelby a posazením přímky mířidel na záměrný bod.

Bod doletu – průsečík sestupné dráhy střely a záměrné.

Hlední dálka – vzdálenost mezi bodem výstřelu a bodem doletu, jinými slovy vzdálenost mezi bodem výstřelu a průsečíkem dráhy střely se záměrnou.

Úhel doletu – úhel, který se nachází mezi tečnou k dráze střely v bodě doletu a záměrnou.

Úhel nárazu – úhel mezi tečnou dráhy střely a tečnou k terénu v bodě nárazu.

Polohový úhel cíle – vzniká mezi záměrnou a úrovní ústí, pokud je cíl výše nebo níže, než úroveň ústí. Má hodnotu kladnou – pokud je cíl výš a zápornou, když je cíl níž než ústí. Když je cíl ve stejné výšce se zbraní, rovná se záměrná úrovni ústí hlavně a záměrný úhel je totožný s náměrem.

Dostřel – vzdálenost od bodu výstřelu k nárazu střely do země, dráha střely může končit v terči – jedná se o zásah, nebo v zemi – jedná se o náraz.

Převýšení dráhy střely nad záměrnou – je uvedeno v tabulkách pro každou zbraň, jedná se o vzdálenost libovolného bodu dráhy střely k záměrné.

Prvky zamíření


4. Tvar dráhy střel

Tvar dráhy střely je závislý na velkosti náměru, čili elevačního úhlu. Abychom střelbou dosáhli největšího vodorovného dostřelu, musíme použít náměr zvaný úhel největšího dostřelu. Ten se pro každou střelu a náboj liší, pro puškové střelivo je okolo 30°.

Plochá dráha střely – střelba pod menším úhlem, než je úhel největšího dostřelu, používají se při střelbě ručních zbraní na pozemní cíle, střela má  malé převýšení nad záměrnou cíle.

Strmá dráha střely – střelba pod větším úhlem, než je úhel největšího dostřelu.

Plochá a strmá dráha střely má také vliv na zasažení krytých cílů, při ploché dráze je možnost zasažení krytých cílů nižší, než při strmé dráze střely.

Plochá a strmá dráha střely


Metná dálka – vzdálenost, při které dráha střely nepřevyšuje výšku cíle, v mezích metné dálky mohou být zasaženy cíle, aniž by bylo nutno měnit hodnotu hledí. Záměrný bod se nachází na spodním okraji cíle.

Tabulkový metný prostor – je to prostor, ve kterém sestupný oblouk dráhy střely je menší, než výška daného cíle, velikost metného prostoru je ovlivněna výškou cíle (čím vyšší cíl, tím větší prostor) a na plochosti dráhy střely (čím plošší dráha střely, tím větší metný prostor).

Skutečný metný prostor – prostor v terénu, ve kterém je dráha střely nižší než výška cíle, kromě výše popsaných faktorů (výšky cíle a plochosti dráhy střely) je závislý také na tvaru terénu v místě, kde se nachází cíl a úhlu nárazu. Pokud se na straně přivrácené ke zbrani, nachází svah terénu, dojde ke zmenšení metného prostoru, naopak odvrácená svah metný prostor zvětší. Ke zmenšení metného prostoru dochází také při střelbě shora dolů, naopak při střelbě zdola nahoru se metný prostor zvětšuje.

Skutečný metný prostor


Krytý prostor – jedná se o prostor, který se nachází za neprůstřelnou překážkou a vede až k bodu doletu střely. Ta část, ve které může být cíl zasažen, je metným prostorem.

Hluchý prostor – jde o část krytého prostoru, ve kterém není možné, aby střela zasáhla cíl, jeho velikost ovlivňuje výška překážky a cíle – větší prostor vznikne při vyšší překážce a menším cíli,  také plochost dráhy střely jeho velikost ovlivní.

Krytý prostor


Krytý a hluchý prostor


5. Rozptyl

Jev, který vznikne, pokud použijeme ke střelbě stále jednu a stejnou zbraň, náboje jedné výrobní šarže, budeme pečlivě dodržovat přesnost zamíření a rovněž podmínky každého výstřelu budou totožné, stejně bude každá střela opisovat z důvodu náhodných příčin svoji dráhu, odlišnou od drah jiných střel.

Mezi příčiny rozptylu patří odlišné navážky prachových náplní nábojů, jejich chemické vlastnosti, jiná hmotnost střel, změna úhlů výstřelu, zamíření, změna atmosférických podmínek a další.

Obrazec rozptylu – při větším počtu výstřelů dojte k rozptýlení svazku drah střel do všech stran, po průsečíku svazku drah svislou a vodorovnou rovinou se vytvoří řada zásahů (nebo nárazů) seskupených v různých vzdálenostech od sebe, které pokrývají jistou plochu – obrazec rozptylu, který má většinou tvar elipsy.

Obrys rozptylu


Střední zásah – zásahy či nárazy jsou seskupeny okolo určitého bodu, který vzniká vyhodnocením zásahů a jedná se o dráhu střely, která prochází středem svazku drah střel. Vyhodnocování středního zásahu se děje pomocí úseček, kterými se spojují jednotlivé zásahy a úsečky se postupně dělí podle počtu zásahů.

Určení středního zásahu


Pravděpodobná úchylka – je úchylka střel od středu rozptylu ve směru od obou os (svislé a vodorovné), která je tak velká, že obsahuje 25 procent zásahů.

Stupnice rozptylu – je to obrazec, který určuje rozdělení zásahů do pásem v procentech, každé pásmo se podle šířky rovná jedné pravděpodobné úchylce.

Stupnice rozptylu


6. Přesnost střelby

Přesnost střelby se určí podle polohy středního zásahu vzhledem ke středu cíle a podle velikosti rozptylu – čím je rozptyl menší a střední zásah blíže ke kontrolnímu bodu, tím je přesnost střelby větší. Střední zásah by neměl být odchýlen od kontrolního bodu v cíli o více než o polovinu tisíciny vzdálenosti střelby a rozptyl nesmí převyšovat tabulkové hodnoty.