Finský medvěd

Stalo se zvykem, že značkové nožířské firmy kromě svých obvyklých výrobků nabízejí i tzv. ekonomická provedení nožů. Důvod je jednoduchý: ne každý je ochoten nebo schopen vydat za nůž řádově tisícikoruny, současně však nechce pořizovat výrobek neznámého původu a kvality. Otevřela se tak další možnost spolupráce mezi zavedenými západními firmami, poskytujícími know-how, a asijskými výrobci. S ekonomickou řadou přišla před časem i známá americká firma Cold Steel, která pod svou značkou prezentuje nože, vyráběné v Tchajwanu.

Čtyři „nejekonomičtější“ provedení, která jsou prodávána pod označením Cold Steel, nesou názvy: Canadian Belt Knife, Roach Belly, Finn Bear a Finn Wolf. Jedná se o nože s pevnou čepelí délky 103-125 mm o celkové délce 214-235 mm. Nože jsou lehké, rámcově váží jen 60-80 gramů, což ne každému musí vyhovovat. V českých obchodech je lze pořídit za cenu pod 400 Kč (vyjma největšího Finn Wolfu, ten je zhruba o 150 Kč dražší). Čepele nožů jsou z nerezavějící oceli 4116 Krupp, která je používána v potravinářství, zdravotnictví a prosazuje se i při výrobě příborů a kuchyňských nožů. Prý je to ekvivalent oceli 420 dle normy AISI s obsahem chromu kolem 14% a dalších prvků. Katalog firmy Cold Steel uvádí tvrdost materiálu 56-57 HRc. Nože mají lehce dutý výbrus, značení je vypáleno laserem. Čepel, respektive její stopka, je zalita do rukojeti z černého, tvrzeného polypropylenu, což je termoplastický polymer, odolný vůči organickým rozpouštědlům, olejům a alkoholu. Canadian Belt Knife a Roach Belly mají v rukojeti kruhový otvor pro pojistnou šňůru.

Shora: Finn Wolf, Roach Belly, Canadian Belt Knife


K nožům je dodávána černá pochva jednoduchého tvaru se závěsem na opasek do šíře 50 mm. Pro nože Canadian Belt Knife, Roach Belly a Finn Bear jsou pochvy stejné, Finn Wolf ji má delší, v závislosti na větší délce tohoto nože. Pochvy postrádají zajišťovací prvky a nože v nich drží svými rozměry a samosvorností pochvy. Ve firemním katalogu Cold Steel uvádí, že pochvy jsou vyrobeny z cordury (což je laicky řečeno lepší nylon), výčet použitých materiálů je však širší. Z cordury je 30 mm široký závěs (poutko) na opasek a vnější povlak pochvy, pod kterým se nachází plastová vložka. Do spoje pochvy je prošit pryžový pásek, přičemž spoj je kromě švů zajištěn třemi kovovými nýty.

Finn Bear

Tvarem a velikostí je Finn Bear velmi podobný noži Sisu (rovněž od firmy Cold Steel), který je však o několik tříd výše co se týče použitých materiálů, zpracování a ceny – ta je přibližně dvacetkrát vyšší. Stejně jako jeho předloha Sisu, má Finn Bear čtyři palce dlouhou čepel se zakřiveným ostřím a plochým hřbetem. Rukojeť má kapkovitý průřez a po obvodu je zdrsněna linkami s profilem obloučku o průměru 0,7 mm. Po ohmatání nože jsem usoudil, že má vyhovující tvar i velikost a že rukojeť nezvyklého kapkovitého profilu velmi dobře padne do dlaně. Finn Bear měl z výroby slušně vytvořené základní ostří, které stačilo obtáhnout padesátkrát z každé strany na břidlici.

Finn Bear

Nůž jsem pořídil koncem roku 2009 a ihned ho použil při zabití, kuchání, stahování a porcování dvou vánočních kaprů. Přes omezenou délku řezu se nůž osvědčil a dokonce ho nebylo nutno mezi jednotlivými rybami přebrousit. Další tři měsíce jsem „méďu“ používal prakticky denně při každé příležitosti. Ostří drží základní tvar dobře, nicméně jsem se musel smířit s tím, že pokud ho sebelépe nabrousím, nebude to na příliš dlouhou dobu – kvalitou je na tom zhruba jako průměrný kuchyňský nůž. Pochva je vhodná na nošení, nůž v ní drží a současně je stále dostupný.

Rukojeť má neobvyklý kapkovitý průřez a po zasunutí do pochvy se v ní z větší části ukryje


Test nože

Po praktickém vyzkoušení nože Finn Bear v běžném provozu jsem přistoupil k důkladnějšímu testování. Nejprve jsem připravil nasycený roztok z litru octa (8% kyseliny octové) a 300 gramů kuchyňské soli (NaCl). Poté, co jsem „nálev“ ochutnal, mohu zodpovědně prohlásit, že jeden frťan této „lahůdky“ by porazil i otrlého námořníka. Nůž jsem důkladně odmastil a vložil do nádoby s agresivním roztokem, společně s odmaštěným, ocelovým, fosfátovaným páskem na pistolové náboje a ocelovým čepem 5×22 mm bez povrchové ochrany. Po šesti týdnech jsem nůž a srovnávací materiál vytáhl. Na čepeli nože se vytvořil povlak šedé barvy, plastová rukojeť nebyla nijak dotčena. Jednu polovinu čepele jsem očistil ocelovým kartáčem, přičemž jsem zjistil, že kromě chybějících nápisů je ve stejném stavu jako před umístěním do kyselo-solného roztoku. Z nábojového pásku slezlo fosfátování a nahradil ho jemný, souvislý povlak rzi. Ocelový čep již nesl známky hloubkové koroze.

Dalších šest týdnů strávil nůž (společně se srovnávacím materiálem) ve volném terénu, průběžně omývaný dešti, které na některých místech České republiky způsobily nemalé potíže. Šedý povlak, ponechaný na polovině čepele mírně zesvětlal, na vyčištěné polovině jsem zaznamenal pět tmavých, kruhových flíčků o průměru 1-2 mm, které bylo možno jednoduše odstranit. Rukojeť zůstala nedotčena. Jemný povlak koroze na ocelovém nábojovém pásku se na vzduchu velmi rychle proměnil ve vrstvy koroze a záhy pásek ztratil svoji funkčnost. Na ocelovém čepu se vytvořila výrazná hloubková koroze a rez z něj začala odpadávat.

Následně jsem přistoupil k mechanickému testování nože. Nejprve jsem několikrát cvičně bodnul do špalku z měkkého dřeva a nožem páčil, přičemž jsem čepel stranově ohýbal v rozsahu ± 30º bez toho, že bych ji zlomil. Po uvolnění tlaku se čepel vrátila do původního stavu. Pak jsem řezal hřebíky o průměru 1,5 a 3 mm z měkké, nekalené oceli. Nůž oba hřebíky přeřezal, současně však došlo k výraznému poškození ostří, včetně vytrhaného materiálu. Nůž tak přestal být použitelný. Dále jsem vší silou sekal do hrany ocelového plátu. Při tom došlo k vylámání materiálu čepele do hloubky 1-2 mm. Při sedmém seku, když čepel potřetí dopadla na stejné místo, došlo k jejímu zlomení. Posléze jsem zjistil trhliny i na dalších místech čepele, kterými dopadla na hranu ocelového plátu. Zhruba třícentimetrový zbytek čepele jsem zaklínil do rámu trezorových dveří a na rukojeť zavěsil dvacetikilové závaží – okamžitě došlo k ulomení zbytku čepele. V místě lomu byla ocel zrnitá, šedá.

Další pozornost jsem věnoval rukojeti nože, která při předchozím chemickém a mechanickém testu nedošla újmy. Nijak ji nepoznamenal ani půlhodinový pobyt ve vroucí vodě (polypropylen měkne při teplotě 140-150º C a taje při 160-170º C). Na přímém plameni polypropylenová rukojeť téměř okamžitě tála a vzápětí začala hořet. Mechanická odolnost je odhadem na úrovni ořechového dřeva. Při tlaku a ohybu za pokojové teploty se polypropylen deformuje, zmrazený zkřehne a láme se (což bylo otestováno při -18° C).

Zbytky nože po provedeném testu. Vpravo nahoře přeřezané hřebíky a srovnávací materiál z testu korozivzdornosti


Co se týče pochvy: po třech měsících intenzivního používání (nošení) jsem zjistil drobná poškození na jejím ústí, způsobená hrotem čepele při častém vytahování a zasouváním nože. Na stejném místě došlo i k popraskání švů, což však není zásadní problém, neboť švy slouží pouze ke spojení lemu vnějšího cordurového povlaku s vnitřní plastovou vložkou. Proti mechanickému poškození je pochva poměrně odolná, nicméně optimistický pokus zavěšení břemene o hmotnosti 120 kg její poutko nevydrželo. Pochva je omyvatelná. Materiály ze kterých je vyrobena jsou s výjimkou kovových nýtů hořlavé.

Průřez pochvou


Shrnutí testu

Finn Bear je uživatelsky příjemný a dobře ovladatelný. Je odolný proti korozi a výrazněji ho nepoškozuje ani agresivní prostředí. S ohledem na poměrně subtilní čepel (tloušťky 2,5 mm) a nízkou hmotnost se nehodí na házení, páčení a hrubou práci. Pokud nůž přijde do styku s otevřeným ohněm, např. spadne do táborového ohniště, velmi rychle dojde k poškození jeho rukojeti. Pochvu jsem shledal vyhovující, při troše zručnosti ji lze upravit v závislosti na individuálních požadavcích.

Příklad nošení za využití zadní kapsy kalhot


I když jsem zkoušel pouze Finn Beer, výsledky sedmiměsíčního testu se dají vztáhnout i na ostatní ekonomické nože od Cold Steelu, které jsou vyrobeny z totožných materiálů a liší se pouze vzhledem a rozměry. Záleží tedy na uživateli, pro jaké provedení se případně rozhodne. Poměr kvality a ceny výrobku je podle mého názoru vyvážený. Za poměrně nízké náklady získáme vcelku univerzální bodno-řezný nástroj, který najde své uplatnění v kuchyni, dílně či při pobytu v přírodě. Dovedu si Canadian Belt Knife, Roach Belly, Finn Bear nebo Finn Wolf představit jako první nůž mladého táborníka, s vědomím, že pokud ho ztratí nebo rozbije, nebude to nijak velká pohroma. Novinkou pro rok 2010 v této řadě je Pendleton Lite Hunter, ekonomické provedení nože Pendleton Hunter. Jeho cena činí kolem 600 Kč.

Měření náhodně vybraných vzorků

Canadian Belt Knife

Roach Belly

Finn Bear

Finn Wolf

Maximální rozměry čepele (mm)

109x25x2,5

120x29x2,5

103x24x2,5

125x18x3

Maximální rozměry nože (mm)

214x26x15

218x31x20

219x31x21

235x28x21

Maximální rozměry pochvy (mm)

205x54x19

205x54x19

205x54x19

240x51x19

Hmotnost nože (g)

62

72

77

73

Hmotnost pochvy (g)

30

30

32

46

Pozn.: kromě tloušťky čepele jsou hodnoty zaokrouhleny na celé milimetry a gramy

Test byl proveden ve spolupráci s firmou Můj Nůž.cz http://www.mujnuz.cz/ a rád bych touto cestou poděkoval jejímu majiteli Bc. Milanu Nádvorníkovi za poskytnutí nože Finn Bear a zapůjčení nožů Canadian Belt Knife, Roach Belly a Finn Wolf.


Článek vyšel v časopise Střelecká revue 11/2010.